TECHSOFT s.r.o., Podtatranská 4931/23, 05801 Poprad, Slovak Republic, http://www.techsoft.sk
Manuál pro ZWCAD 2009-2012

---

Kóty a tolerance

Přehled kótování

Kótování je proces přidávání mír do výkresu. Kóty lze vytvářet pro širokou škálu tvarů objektů v mnoha různých orientacích. Můžete vytvářet kótovací styly, formátovat jejich pomocí rychle kóty a zajistit, aby kóty ve výkresu vyhovovaly normám společnosti nebo projektu.

Kóty zobrazují rozměry objektů, vzdálenosti nebo úhly mezi objekty nebo vzdálenost prvku od určeného počátku. Systém nabízí tři základní typy kótování: lineární, radiální a úhlový. Kóty mohou být horizontální, vertikální, šikmé, otočené, staniční, od základny nebo řetězové. Na následujícím obrázku jsou znázorněny některé jednoduché příklady.

Kótovat lze objekty, například úsečky, oblouky, kružnice a segmenty křivek, nebo rozměry mezi umístěními bodů. Kóty se vkládají do aktuální hladiny. Všechny kóty používají aktuální kótovací styl, který řídí jejich charakteristiky, například styl šipek, umístění textu a mezní tolerance. Pomocí kótovacích stylů lze provádět drobné změny základního kótovacího stylu pro různé typy kót. Potlačením kótovacího stylu můžete tyto charakteristiky upravovat u jednotlivých kót.

Pomocí příkazu QDIM lze kótovat více objektů současně nebo upravovat existující kóty. Kóty vytvořené příkazem QDIM jsou však neasociativní. Neasociativní kóty se však při změně kótovaných objektů neaktualizují automaticky.

Části kóty

Kóty se skládají z několika samostatných elementů: textu kóty, kótovacích čar, šipek a vynášecích čar.

• • • • • Text kóty je řetězec, který většinou uvádí naměřenou hodnotu. Text může rovněž obsahovat předpony, přípony a tolerance.
        • Kótovací čára určuje směr a rozsah kóty. U úhlových kót je kótovací čára oblouková.
        • Šipky (někdy též nazývané koncové symboly) se zobrazí na obou koncích kótovací čáry. U šipek nebo koncových značek lze určovat různé velikosti a tvary.
        • Vynášecí čáry (někdy též pomocné kótovací čáry) sahají od měřeného prvku ke kótovací čáře.
        • Středová značka je malý kříž označující střed kružnice nebo oblouku.
        • Osy jsou přerušované čáry označující střed kružnice nebo oblouku.

Asociativní kóty

Asociativita kót určuje vztah mezi geometrickými objekty a kótami znázorňujícími jejich vzdálenosti a úhly. Mezi geometrickými objekty a kótami existují tři typy asociativity.

• • • • • Asociativní kóty. Systémová proměnná DIMASSOC je nastavena na hodnotu 2. Umístění, orientace a měřené hodnoty kót se při změnách s nimi spojených geometrických objektů automaticky upraví. Kóty v rozvržení mohou být asociovány s objekty v modelovém prostoru.
        • Neasociativní kóty. Systémová proměnná DIMASSOC je nastavena na hodnotu 1. Vybírají se a upravují spolu s měřenou geometrií. Neasociativní kóty se při úpravách s nimi spojených geometrických objektů nemění.
        • Rozložené kóty. Systémová proměnná DIMASSOC je nastavena na hodnotu 0. Obsahuje soubor samostatných objektů místo jednoho objektu kóty.

To, zda je kóta asociativní nebo neasociativní lze určit výběrem kóty a provedením následujícího postupu:

• • • • • Zobrazte vlastnosti kóty pomocí palety Vlastnosti.
        • Zobrazte vlastnosti kóty pomocí příkazu LIST.

Výběr asociativních a neasociativních kót lze filtrovat také pomocí dialogového okna Rychle vybrat. Kóta se považuje za asociativní, i když je s geometrickým objektem spojen jen jeden její konec.

• • • • • Asociativní kóty nepodporují šrafování, víceřádkové objekty, 2D desky a objekty s nenulovou tloušťkou.
        • Při výběru objektů pro kótování zkontrolujte, zda vybrané objekty neobsahují přímo se překrývající objekt, který nepodporuje asociativní kótování, například 2D desku.
        • Jestliže je blok předefinován, asociativita mezi kótou a referencí bloku se nezachová.
        • Když změníte 3D těleso, asociativita mezi kótou a 3D tělesem se rovněž nezachová.
        • Kóty vytvořené pomocí příkazu QDIM nejsou asociativní, ale lze je jednotlivě převést na asociativní pomocí příkazu DIMREASSOCIATE.

Použití kótovacích stylů

Změnou nastavení lze řídit vzhled kót. Kvůli pohodlí a pro snadnější správu kótovacích norem můžete tato nastavení ukládat do kótovacích stylů.

Přehled kótovacích stylů

Úpravou kótovacího stylu můžete aktualizovat všechny existující kóty vytvořené dříve tímto kótovacím stylem a zobrazit tak nová nastavení. Správce kótovacího stylu umožňuje upravovat:

• • • • • Vynášecí čáry, kótovací čáry, šipky, značky nebo osy středu a odsazení mezi nimi
        • Umístění částí kóty vzhledem k ostatním částem a orientaci textu kóty
        • Obsah a vzhled textu kóty

Kótovací styly v aktuálním výkresu lze vypsat. Je také možné zobrazit všechny kótovací systémové proměnné a jejich aktuální stav nebo jen proměnné ovlivněné kótovacím stylem.

Systém zobrazuje názvy externě odkazovaných kótovacích stylů stejnou syntaxí jako u ostatních externě závislých pojmenovaných objektů. Když zobrazíte externě odkazované kótovací styly pomocí Správce kótovacího stylu, název externí reference se zobrazí v seznamu Styly jako Xref:- název výkresu, přičemž každý styl xref ze zobrazí pod názvem výkresu. Jestliže je například v souboru baseplat.dwg has kótovací styl nazvaný FRACTIONAL-1 a připojíte soubor baseplat. dwg jako externí referenci k novému výkresu, kótovací styl externí reference se zobrazí v seznamu Styly v dialogovém okně Správce kótovacího stylu jako Xref:baseplat.dwg a pod názvem výkresu se zobrazí FRACTIONAL-1.

Externě odkazované kótovací styly lze prohlížet, ale nelze je upravovat ani nastavovat jako aktuální. Externě odkazovaný kótovací styl je možné použít jako šablonu pro tvorbu nového kótovacího stylu v aktuálním výkresu.

Řízení geometrie kót

Vzhled kótovacích čar, vynášecích čar, šipek a značek středu si můžete nastavit dle potřeby. Můžete také nastavit měřítko velikostí, vzdáleností a odsazení kót.

Úprava kótovacích čar

U kótovacích čar lze určit několik aspektů.

Pokud jsou místo šipek použity šikmé čáry, můžete nastavit vzdálenost, o kterou kótovací čára přesahuje vynášecí čáry. Kótovací čáře je také možné přiřadit určitou barvu.

U kót od základny lze určit vzdálenost mezi po sobě jdoucími kótovacími čarami. Pokud text protíná kótovací čáry, lze nastavit viditelnost jednotlivých částí kótovací čáry.

Úpravy vynášecích čar

U vynášecích čar lze určit několik vlastností. Můžete jim přiřadit určitou barvu. Pokud nejsou vynášecí čáry důležité nebo pro ně není dostatek místa, můžete jednu nebo obě čáry vypnout.

Je možné určit, jak daleko za kótovací čáru vynášecí čára zasahuje. Vzdálenost mezi počátkem vynášecí čáry a začátečním bodem vynášecí čáry lze nastavit. Tato vzdálenost je známá jako odsazení počátku vynášecích čar.

První vynášecí čára se nachází na straně, kde jste určili počátek první vynášecí čáry. Pokud jste místo výběru dvou počátků vynášecích čar vybrali čáru, která se má kótovat, je za počátek první vynášecí čáry považován bod blíže bodu výběru.

Vynášecí čáry jsou běžně kolmé ke kótovací čáře. Jestliže však nemáte dostatek místa, mohou být šikmé.

Výběr šipek kóty

Systém nabízí sedm standardních typů šipek. Na každý konec kótovací čáry můžete použít jiný typ šipky a řídit jednotlivě jejich velikost.

Pořadí šipek je určeno pořadím vynášecích čar. První vynášecí čára je tak, u které jste při tvorbě kóty určili první počátek vynášecí čáry. U úhlových kót je druhá vynášecí čára proti směru pohybu hodinových ručiček od první. Odkazové čáry využívají jen první šipku.

Pokud neurčíte jiný typ druhé šipky, použije se automaticky stejný typ jako u první šipky. Můžete určit, aby se šipky nepoužívaly nebo se používala jen jedna. Také lze vytvářet vlastní šipky.

Vlastní šipky

Šipky jsou uloženy jako definice bloků. Chcete-li použít vlastní šipku, zadejte název existující definice bloku.

Velikost šipky závisí na celkovém faktoru měřítka kóty. Při vytvoření kóty se na místo, kde by byla běžně šipka, vloží blok. Faktory měřítka X a Y se nastaví na velikost šipky x celkové měřítko. Kótovací čára se na obou koncích ořízne o mezeru textu x jednotky celkového měřítka. Chcete-li oříznout kótovací čáru, systém vloží u horizontálního kótování nejpravější blok s nulovým úhlem otočení. Nejlevější blok se otočí o 180 stupňů kolem bodu vložení.

Pokud používáte měřítko výkresového prostoru, systém spočítá před použitím měřítka na hodnotu velikosti šipky faktor měřítka.

Řízení textu kóty

Umístění textu kóty, šipek a odkazových čar je možné určit vzhledem ke kótovací čáře a vynášecím čarám.

Přizpůsobení textu kóty mezi vynášecí čáry

Při tvorbě nových kót můžete určit umístění textu zadáním souřadnic nebo pomocí ukazovacího zařízení; tento postup je známý jako uživatelské umístění textu. Nebo můžete nechat polohu vypočítat systém. Volby pro automatické umístění textu a šipek jsou vypsány ve Správci kótovacího stylu na kartě Přizpůsobit. Obecně systém použije nejlepší přizpůsobení vzhledem k dostupnému prostoru. Pokud je to možné, umístí se text i šipky mezi vynášecí čáry bez ohledu na vybranou volbu přizpůsobení.

Na následující obrázku je znázorněno, jak systém použije „nejlepší přizpůsobení“ na šipky a text.

Jestliže není mezi vynášecími čarami dostatek místa, můžete automaticky vytvořit odkazovou čáru. To je užitečné v případech, kdy by text umístěný vně kótovacích čar kolidoval s jinou geometrií, například u řetězových kót. Bez ohledu na to, zda je text vykreslen vpravo nebo vlevo od odkazové čáry, je řízen nastavením horizontálního zarovnání určeným na kartě Text v dialogovém okně Upravit/Nový kótovací styl. Text a šipky můžete také přizpůsobit změnou jejich velikosti.

I když jsou šipky vně vynášecích čar, může být mezi vynášecími čarami vykreslená čára. Tomu se říká vynucení vnitřní čáry, což je znázorněno na následujícím obrázku.

Přizpůsobení textu kóty průměru

Je možné kreslit několik různých kót průměru v závislosti na umístění textu, horizontálním nastavení na kartě Text a podle toho, zda na kartě Přizpůsobit vyberete volbu Mezi vynášecí čáry kreslit kótovací čáru.

Řízení umístění textu kóty

Systém nabízí několik nastavení zarovnání, která vyhovují mezinárodním normám, nebo můžete zvolit vlastní umístění textu. Mnoho nastavení je vzájemně závislých. Ukázkové obrázky ve Správci kótovacího stylu se automaticky aktualizují a zobrazují, jak se text zobrazí při změně nastavení.

Zarovnání textu kóty

Bez ohledu na to, zda je text uvnitř nebo vně vynášecích čar, můžete určit, zda je zarovnaný s kótovací čárou nebo zůstává horizontální. Následující příklady znázorňují dvě kombinace těchto voleb. Výchozí zarovnání textu kóty je horizontální i u vertikálních kót.

Vertikální umístění textu kóty

Umístění textu vzhledem ke kótovací čáře se nazývá vertikální umístění textu. Text je možné umístit nad, pod nebo vystředit na kótovací čáru. U norem ANSI vystředěný text většinou dělí kótovací čáru. V normách ISO je většinou nad nebo mimo kótovací čáru. Normy ISO dovolují například zobrazovat text úhlové kóty libovolným z následujících způsobů.

Další nastavení, například Zarovnání textu, ovlivňují vertikální zarovnání textu. Když je například vybráno Horizontální zarovnání, text uvnitř vynášecích čar je horizontálně zarovnaný na střed podle kótovací čáry, jak je zobrazeno na nejlevějším obrázku výše. Text je horizontální, i když kótovací čára horizontální není.

Horizontální umístění textu kóty

Poloha textu ve směru kótovací čáry vzhledem k vynášecím čarám je známá jako umístění textu. Chcete-li text umístit při tvorbě kóty, použijte volbu Umísťovat text ručně na kartě Přizpůsobit v dialogovém okně Upravit/Nový kótovací styl. Pomocí voleb umístění textu můžete automaticky umístit text doprostřed kótovací čáry, k libovolné vynášecí čáře nebo přes vynášecí čáru.

První a druhá vynášecí čára jsou definovány pořadím, ve kterém jste určili počátky vynášecích čar při tvorbě kóty. U úhlových kót je druhá vynášecí čára proti směru pohybu hodinových ručiček od první. Na následujících obrázcích je číslem 1 označen počátek první vynášecí čáry a číslem 2 počátek druhé.

Když umísťujete text ručně, můžete při tvorbě kóty umístit text kóty kdekoliv podél kótovací čáry, uvnitř nebo vně vynášecích čar. Tato volba je velmi užitečná, když nemáte dostatek místa. Volby horizontálního zarovnání však nabízejí lepší přesnost a jednotnost kót.

Řízení vzhledu textu kóty

Můžete použít směs uživatelem zadaného textu, předpon a přípon nabízených kótovacím stylem a systémem generovaných měření. Například je možné přidat symbol průměru jako předponu před měření nebo zkratku jednotek, například mm jako příponu. Textem se v tomto kontextu myslí veškerý text kóty, předpony, přípony, primární a alternativní jednotky a mezní tolerance. Geometrické tolerance jsou řízeny nezávisle.

S textem kóty se zachází jako se samostatným řetězcem textu, který jste vytvořili a naformátovali pomocí textového editoru.

Řízení stylu textu u kót

Vzhled textu kóty je řízen stylem textu vybraným ve Správci kótovacího stylu na kartě Text. Při tvorbě kótovacího stylu můžete vybrat styl textu a určit barvu a výšku textu nezávisle na nastavení výšky aktuálního stylu textu. Rovněž můžete určit mezeru mezi základním textem kóty a rámečkem, který jej obklopuje.

Styly textu používané u kót jsou stejné jako styly textu používané veškerým textem ve výkresu.

Vložení uživatelského textu do kót

Kromě předpon a přípon určených pro primární a alternativní jednotky můžete při tvorbě kóty zadat i vlastní text. Protože předpona, přípona a uživatelem zadaný text tvoří jeden textový řetězec, můžete znázornit značky tolerancí a pomocí textového editoru změnit písmo, velikost textu a další charakteristiky.

Chcete-li přidat uživatelský text nad nebo pod kótovací čáru, použijte symbol oddělovače \X. Text před tímto symbolem je zarovnán nad kótovací čáru. Text následující za symbolem \X je zarovnán pod kótovací čáru. Mezera mezi kótovací čárou a textem je určena hodnotou zadanou do pole Mezera v dialogovém okně Poznámka.

Řízení hodnot kót

Číselné hodnoty zobrazené v kótách se mohou zobrazovat v několika formátech. Rovněž lze určit, jakým způsobem se znázorní číselné vzdálenosti.

Jednotky kót

Nastavení primárních jednotek řídí zobrazení hodnot kót včetně formátu jednotek, přesnosti čísel a stylu oddělovače desetinných míst. Pokud určíte předponu, nahradí se předpona běžně používaná pro kóty průměru a poloměru (Ø a R). Tato nastavení jsou dostupná ve Správci kótovacího stylu na kartě Primární jednotky.

Alternativní jednotky

Kóty lze vytvářet ve dvou systémech měření současně. Nejběžnějším použitím této funkce je přidání kót ve stopách a palcích k výkresům vytvořeným v metrických jednotkách. Alternativní jednotky se v textu kóty zobrazí v hranatých závorkách ([ ]). Alternativní jednotky nelze použít u úhlových kót.

Když je zapnuto kótování s alternativními jednotkami, vynásobí se při úpravě lineární kóty změřená hodnota určenou hodnotou alternativního měřítka. Tato hodnota znázorňuje počet alternativních jednotek na aktuální jednotku. Výchozí hodnotou pro palcové jednotky je 25.4, což je počet milimetrů na palec. Výchozí hodnotou pro metrické jednotky je 0.0394, což je počet palců na milimetr. Počet desetinných míst je určený hodnotou přesnosti alternativních jednotek.

Pokud je například u palcových jednotek nastaveno alternativní měřítko na výchozí hodnotu 25.4 a alternativní přesnost je 0.00, může kóta vypadat jako na následujícím obrázku.

Zaokrouhlení hodnot kót

Zaokrouhlovat lze všechny hodnoty kót kromě úhlových. Pokud například určíte hodnotu zaokrouhlení 0.25, všechny vzdálenosti se zaokrouhlí na nejbližší 0.25 násobek jednotky. Počet číslic zobrazených po desetinné tečce závisí na přesnosti nastavené u primárních a alternativních jednotek a hodnotách mezních tolerancí.

Vypnutí nul v kótách

Pokud vypnete počáteční nuly v desetinných kótách, z 0.500 se stane .500. Když vypnete koncové nuly, z 0.500 se stane 0.5. Jestliže potlačíte počáteční i koncové nuly, z 0.5000 se stane .5 a z 0.0000 se stane 0.

V následující tabulce je zobrazen vliv všech voleb a příklady použití stylu palcových zlomkových jednotek. Pokud stopy obsahují zlomky palců, je počet palců znázorněn nulou, bez ohledu na vybranou volbu. Z kóty 4‘-3/4“ se tedy stane 4‘-0 3/4“.

Volba	Účinek	Příklad
Bez výběru voleb	Obsahuje nulové stopy a palce	0‘-0 1/2“ 0‘-6“ 1‘-0“ 1‘-0 3/4“
Vybrána volba 0 palců	Vypne nulové palce.  (obsahuje nulové stopy)	0‘-0 1/2“ 0‘-6“ 1‘ 1‘-0 3/4“
Vybrána volba 0 stop	Vypne nulové stopy  (obsahuje nulové stopy)	1/2“ 6“ 1‘-0“ 1‘-0 3/4“
Vybrány volby 0 stop a 0 palců	Vypne nulové stopy i palce	1/2“ 6“ 1‘ 1‘-0 3/4“

 

Volba Účinek Příklad

Bez výběru voleb Obsahuje nulové stopy a palce. 0‘-0 1/2“ 0‘-6“ 1‘-0“ 1‘-0 3/4“

Vybrána volba 0 palců Vypne nulové palce. 0‘-0 1/2“ 0‘-6“ 1‘ 1‘-0 3/4“

(obsahuje nulové stopy)

Vybrána volba 0 stop Vypne nulové stopy. 1/2“ 6“ 1‘-0“ 1‘-0 3/4“

(obsahuje nulové stopy)

Vybrány volby 0 stop a 0 palců Vypne nulové stopy i palce. 1/2“ 6“ 1‘ 1‘-0 3/4“

Zobrazení mezních tolerancí

Mezní tolerance určují, o kolik se může kóta měnit. Určením přesností můžete při výrobě řídit stupeň přesnosti potřebné pro prvek. Prvek je určitý aspekt součásti, například bod, čára, osa nebo plocha.

Tolerance lze použít přímo na kóty přidáním tolerancí k textu kóty. Tyto tolerance kót určují největší a nejmenší povolenou velikost kóty. Můžete také používat geometrické tolerance, které určují odchylky tvaru, profilu, orientace, umístění a házení.

Tolerance lze určit z teoreticky přesného měření. Těm se říká základní kóty a mají kolem sebe nakreslený rámeček.

Pokud se může hodnota kóty měnit v obou směrech, přidají se k hodnotě kóty hodnoty plus a mínus jako tolerance odchylek. Jestliže je kladná a záporná tolerance stejná, zobrazí se znaménko ± znázorňující, že odchylky jsou symetrické. Jinak se hodnota plus umístí nad hodnotu mínus.

Pokud použijete tolerance jako omezení, systém použije zadané hodnoty plus a mínus k výpočtu maximální a minimální hodnoty. Tyto hodnoty nahradí hodnotu kóty. Jestliže určíte meze, umístí se horní mez nad dolní.

Vertikální umístění hodnot tolerancí lze řídit relativně vzhledem k hlavnímu textu kóty. Tolerance lze zarovnat s horní, střední nebo dolní polohou textu kóty.

Také lze řídit vypnutí nul stejně jako u primárních a alternativních jednotek. Vypnuté nuly v mezních tolerancích mají stejný efekt jako jejich vypnutí v primárních a alternativních jednotkách.

Nastavení měřítka kót

Měřítko kóty ovlivňuje velikost geometrie kóty vzhledem k objektům ve výkresu.

Měřítko kóty ovlivňuje velikosti, například výšku textu a velikost šipek a odsazení, například odsazení počátku vynášecí čáry. Tyto velikosti a odsazení je vhodné nastavit na hodnoty jejich skutečné tištěné velikosti. Měřítko kóty nepoužije celkový koeficient měřítka na tolerance nebo měřené délky, souřadnice nebo úhly.

Nastavení měřítka kóty závisí na rozvržení výkresu. Existují tři metody používané k tvorbě kót v rozvržení výkresu:

• • • • • Kóty v modelovém prostoru pro tisk v modelovém prostoru. Chcete-li vytvářet kóty, které mají měřítko správně nastavené pro tisk, nastavte systémovou proměnnou DIMSCALE na opačnou hodnotu požadovaného měřítka při tisku. Pokud je například měřítko tisku 1/4, nastavte proměnnou DIMSCALE na hodnotu 4.
        • Kóty v modelovém prostoru pro tisk ve výkresovém prostoru. Jestliže chcete vytvářet kóty, jejichž měřítko se automaticky upraví pro zobrazení v rozvržení výkresového prostoru, nastavte systémovou proměnnou DIMSCALE na hodnotu 0. Tuto metodu použijte, když je třeba na kóty ve výkresu vytvářet odkazy z jiných výkresů (xrefy) nebo při tvorbě isometrických kót ve 3D isometrických pohledech. Chcete-li zabránit zobrazení kót z jednoho výřezu rozvržení v jiných výřezech rozvržení, vytvořte pro každý výřez samostatnou hladinu pro kótování, která je ve všech ostatních výřezech zmrazena.
        • Kóty v rozvržení. Kóty se ve výkresovém prostoru vytváří výběrem objektů v modelovém prostoru nebo určením umístění úchopů objektů modelového prostoru. Implicitně se zachovává asociativita mezi kótami ve výkresovém prostoru a objekty v modelovém prostoru. Pro kóty vytvořené v rozvržení výkresového prostoru není třeba žádné další měřítko: Hodnotu systémových proměnných DIMLFAC a DIMSCALE není třeba z výchozí hodnoty 1.0000 měnit.

Když kótujete objekty modelového prostoru ve výkresovém prostoru pomocí asociativních kót, systém automaticky přizpůsobí hodnoty kót pro zobrazení ve všech výřezech. Toto přizpůsobení se zkombinuje s aktuálním nastavením proměnné DIMLFAC a příkaz LIST je vypíše jako úpravu kótovacího stylu. U neasociativních kót je nutné nastavit proměnnou DIMLFAC ručně.

Tvorba kót

V ZWCADu můžete vytvářet všechny standardní typy kót. Včetně lineárních, radiálních, úhlových a staničních kót.

Tvorba lineárních kót

Lineární kóty lze vytvářet s horizontálním, vertikálními a šikmými kótovacími čarami. U šikmých kót je kótovací čára rovnoběžná s čárou (pomyslnou nebo skutečnou) mezi počátky vynášecích čar. Kóty od základny (nebo rovnoběžné) a řetězové jsou posloupnosti následujících kót, které jsou založeny na lineární kótě.

Na všech 4 obrázcích jsou počátky vynášecích čar označeny po řadě 1 a 2. Umístění kótovací čáry je označeno číslem 3.

Tvorba horizontálních a vertikálních kót

Při tvorbě lineární kóty systém automaticky použije horizontální nebo vertikální kótu podle určených počátků vynášecích čar nebo umístění, ve kterém vyberete objekt; to lze však při tvorbě kóty změnit a nastavit kótu na horizontální nebo vertikální.

Na následujícím obrázku se implicitně vykreslí horizontální kóta, pokud neurčíte, že má být vertikální.

Tvorba šikmých kót

U šikmých kót je kótovací čára rovnoběžná s počátky vynášecích čar. Na obrázku jsou znázorněny dva příklady šikmých kót. Je vybrán objekt (1) a je určeno umístění šikmé kóty (2). Vynášecí čáry se nakreslí automaticky.

Tvorba kót od základny a řetězových kót

Kóty od základny jsou kóty měřené od stejné základní čáry. Řetězové kóty jsou kóty umístěné těsně vedle sebe.

Před tvorbou kót od základny nebo řetězových kót je nutné vytvořit lineární, šikmou nebo úhlovou kótu. Kóty od základny se vytváří přírůstkově od naposledy vytvořené kóty v aktuální relaci.

Kóty od základny a řetězové kóty se měří od předchozí vynášecí čáry, pokud nevyberete jako počátek jiný bod.

Tvorba otočených kót

Pomocí příkazu DIMLINEAR lze vytvářet otočené kóty výběrem volby Rotační. U otočených kót se kótovací čára umístí pod úhlem vzhledem k počátkům vynášecích čar. Na obrázku je znázorněn příklad otočené kóty. V uvedeném příkladu je úhel otočení kóty rovný úhlu drážky.

Tvorba kót s šikmými vynášecími čarami

Systém implicitně vytváří vynášecí čáry kolmo ke kótovací čáře. Pokud však vynášecí čáry protínají jiné objekty ve výkresu, můžete po nakreslení kóty změnit jejich úhel. Když změníte existující kótu na sklopenou, nebudou ovlivněny nově vytvářené kóty.

Tvorba kót poloměrů

Kóty poloměrů měří poloměry a průměry oblouků a kružnic s volitelnými osami nebo středovými značkami. Jestliže je umístění textu nastaveno na volbu Přes kótovací čáru, s odkazem, je kóta použita s odkazovou čárou.

Středové značky a osy se použijí pouze na kóty průměru a poloměru. Vykreslí se pouze v případě, že je kótovací čára umístěna mimo kružnici nebo oblouk.

Velikost osy je délka segmentu osy, který přesahuje mimo kružnici nebo oblouk. Je to také velikost díry mezi středovou značkou a počátkem osy. Velikost středové značky je vzdálenost od středu kružnice nebo oblouku ke konci středové značky.

Tvorba úhlových kót

Kóty úhlu měří úhel mezi dvěma čarami nebo třemi body. Chcete-li měřit úhel mezi dvěma poloměry kružnic, vyberte kružnici a určete koncové body úhlu. U jiných objektů vyberte objekt a určete umístění kóty. Také lze kótovat úhel zadáním vrcholu úhlu a koncových bodů. Po vytvoření kóty lze měnit obsah textu a zarovnání před určením umístění kótovací čáry.

Vzhledem k existujícím úhlovým kótám je možné vytvářet úhlové kóty od základny a úhlové řetězové kóty. Úhlové kóty od základny a úhlové řetězové kóty jsou omezeny na 180 stupňů nebo méně. Chcete-li získat úhlové kóty od základny nebo úhlové řetězové kóty větší než 180 stupňů, protáhněte pomocí úpravy uzlů umístění vynášecí čáry existující kóty od základny a řetězové kóty.

Kótovací čáry

Jestliže používáte dvě rovné, různoběžné úsečky k určení úhlu, oblouk kótovací čáry překlene úhel mezi dvěma úsečkami. Jestliže se oblouk kótovací čáry nedotýká jedné nebo obou kótovaných úseček, systém dokreslí jednu nebo více vynášecích čar, aby došlo k protnutí oblouku kótovací čáry. Oblouk je vždy menší než 180 stupňů.

Kótování kružnic a oblouků

Jestliže používáte k určení úhlu oblouk, kružnici nebo tři body, systém nakreslí oblouk kótovací čáry mezi vynášecí čáry. Vynášecí čáry jsou nakresleny od koncových bodů úhlu k průsečíkům oblouku kótovací čáry. Umístění určené pro oblouk kótovací čáry určuje kvadrant kótovaného úhlu.

Tvorba staničních kót

Staniční kóty měří kolmou vzdálenost z počátečního bodu nazvaného základna ke kótovanému prvku, například díře v součásti. Díky těmto kótám lze nastavit přesná odsazení prvků od základny.

Staniční kóty se skládají z hodnoty X nebo Y s odkazovou čárou. Staniční kóty základny X měří vzdálenost prvku od základny podél osy x. Staniční kóty základny Y měří vzdálenost podél osy Y. Když zadáte bod, v případě, že je vzdálenost větší pro hodnotu Y, měří kóta hodnotu X. Jinak měří hodnotu Y.

Systém používá absolutní hodnotu souřadnice aktuálního USS k určení staničních kót. Před tvorbou staničních kót se obvykle nastavuje počátek USS tak, aby se shodoval se základnou.

Text kóty je zarovnán se staniční odkazovou čárou bez ohledu na orientaci textu určenou aktuálním stylem kótování. Výchozí text lze potvrdit nebo použít vlastní styl.

Modifikace existujících kót

Všechny složky objektů existujících kót ve výkresu lze upravit jednotlivě nebo pomocí kótovacích stylů.

Modifikace kótovacího stylu

Při tvorbě kóty je s touto kótou spojen aktuální kótovací styl. Kóta si ponechá tento kótovací styl, dokud pro ni nepoužijete nový kótovací styl nebo nenastavíte přepsání kótovacího stylu

Existující kóty lze upravit použitím jiného kótovacího stylu. Jestliže provedete v kótovacím stylu změny, lze zvolit, zda se kóty spojené s tímto kótovacím stylem aktualizují. Při přepisování kótovacího stylu lze dočasně změnit systémovou proměnnou kótování beze změny aktuálního kótovacího stylu.

Přepsání kótovacího stylu

Přepsání kótovacího stylu je změna provedená v určitých nastaveních v aktuálním kótovacím stylu. Je shodné se změnou systémové proměnné kótování beze změny aktuálního kótovacího stylu. Přepsání kótovacího stylu lze definovat pro jednotlivé kóty nebo pro aktuální kótovací styl.

• • • • • • • Pro aktuální kóty lze vytvořením přepsání potlačit vynášecí čáry kót nebo upravit text a umístění šipek tak, aby nepřekrývaly geometrii výkresu, aniž by bylo nutné vytvářet jiný kótovací styl.
            • Lze také nastavit přepsání aktuálního kótovacího stylu. Všechny kóty, které vytvoříte ve stylu, zahrnují přepsání, dokud ho neodstraníte, neuložíte přepsání do nového stylu nebo nenastavíte jiný styl jako aktuální. Pokud například zvolíte Přepsání ve Správci kótovacího stylu a změníte barvu vynášecích čar na kartě Čáry a šipky, aktuální kótovací styl se nezmění. V systémové proměnné DIMCLRE se však uloží nová hodnota pro barvu. Další kóta, kterou vytvoříte, bude mít vynášecí čáry novou barvou. Přepsání kótovacího stylu lze uložit jako nový kótovací styl.

Některé vlastnosti kót jsou pro výkres nebo styl kótování společné, takže je vhodné, aby byly trvalým nastavením kótovacího stylu. Jiné se obvykle používají jednotlivě a lze je použít efektivněji jako přepsání. Výkres například používá jeden typ šipky, takže je rozumné definovat typ šipky jako část kótovacího stylu. Potlačení vynášecích čar se však obvykle používá pouze v jednotlivých případech a je vhodnější pro přepsání kótovacího stylu.

Přepsání se použije na kótu, kterou vytvoříte, a všechny následné kóty vytvořené s tímto kótovacím stylem, dokud nezrušíte přepsání, nebo nenastavíte jiný kótovací styl jako aktuální.

Modifikace textu kóty

Po vytvoření kóty lze změnit umístění a orientaci textu existující kóty nebo ho nahradit novým textem.

Po vytvoření kóty lze natočit existující text nebo ho nahradit novým textem. Text lze posunout do nového umístění nebo zpět do původního umístění, které je definováno aktuálním kótovacím stylem. Na následujícím obrázku je původní umístění nad a ve středu kótovací čáry.

Při natočení nebo nahrazení textu kóty určete nejprve změnu, například natočení textu pod úhlem. Při posunu textu kóty vyberte jednu kótu, kterou chcete posunout.

Posunout text kóty lze vlevo, vpravo nebo středem podél kótovací čáry nebo do libovolného umístění uvnitř nebo vně vynášecích čar. Rychlý a jednoduchý způsob, jak to provést, je pomocí uzlů. Pokud posunete text nahoru nebo dolů, aktuální vertikální zarovnání textu vzhledem ke kótovací čáře se nezmění, takže kóta a vynášecí čáry se upraví společně. Následující obrázek zobrazuje výsledek posunutí textu dolů a vpravo. Text zůstává vertikálně vystředěn vzhledem ke kótovací čáře.

Přidání geometrických tolerancí

Můžete přidávat geometrické tolerance zobrazující přijatelné odchylky tvaru, profilu, orientace, umístění a házení prvku.

Geometrické tolerance zobrazují povolených odchylek formy, profilu, orientace, umístění a vyčerpání prvku. Geometrické tolerance přidáte do geometrických tolerancí. Tyto rámce obsahují všechny informace o tolerancích jedné kóty. Pomocí příkazů TOLERANCE nebo LEADER můžete vytvořit geometrické tolerance s odkazovými čarami nebo bez nich. Narozdíl od kót a odkazových čar nelze geometrické tolerance asociovat s geometrickými objekty.

Geometrická tolerance se skládá ze dvou nebo více komponent. První geometrická tolerance obsahuje symbol, který reprezentuje geometrickou charakteristiku, na kterou je tolerance použita, například umístění profil, formu, orientaci nebo vyčerpání. Geometrická tolerance určuje přímost, plochost, kulatost a válcovitost; profily určují čáru a plochu. Na obrázku je klíčovou vlastností poloha.

Pomocí většiny příkazů k úpravám lze změnit geometrické tolerance a lze je uchopit pomocí režimů uchopení objektů. Můžee je také upravovat pomocí uzlů.

Materiálové podmínky

Druhá část obsahuje hodnotu tolerance. Podle typu tolerance předchází hodnotu tolerance symbol průměru a symbol materiálové podmínky.

Materiálové podmínky se používají na prvky, které se mohou lišit ve velikosti:

U materiálové podmínky M (někdy též MMC) obsahuje prvek maximální množství materiálu uvedeného v mezích. Při MMC má díra minimální průměr, zatímco hřídel má maximální průměr.

U materiálové podmínky L (LMC) obsahuje prvek minimální množství materiálu uvedeného v mezích. Při LMC má díra maximální průměr, zatímco hřídel má minimální průměr.

Bez ohledu na velikost prvku (symbol S, známý také jako RFS) můžeš mít prvek jakoukoliv velikost v rámci uvedených mezí.

Základní referenční rámce

Po hodnotách geometrických tolerancí následují až tři volitelná písmena základních referencí a jejich symboly. Základna je teoreticky přesný bod, osa nebo rovina, ze které se provádějí měření a ověřují kóty. Obvykle se tento úkol provede nejlépe pomocí dvou nebo tří vzájemně kolmých rovin. Ty se nazývají základní referenční rámec.

Následující obrázek ukazuje základní referenční rámec ověřující kóty dílu.

Zóny promítnuté tolerance

Promítnuté tolerance se zadávají navíc k pozičním tolerancím ve specifických případech. Promítnuté tolerance například určují zónu tolerance kolmosti vloženého dílu.

Symbolu promítnuté tolerance ( ) přechází hodnota výšky, která určuje zónu minimální promítnuté tolerance. Výška a symbol zóny promítnuté tolerance se objeví v rámečku pod geometrickými tolerancemi jako na následujícím obrázku.

Složené tolerance

Složená tolerance určuje dvě tolerance stejné geometrické charakteristiky prvku nebo prvků, které mají rozdílné požadavky základny. Jedna tolerance je vztažena ke vzoru prvků, druhá ke každému prvku ve vzoru. Tolerance jednotlivých prvků je více omezující než tolerance vzoru.

Na obrázku se bod, ve kterém se protínají základny A a B, nazývá základní osa a je to bod, ze kterého se počítá poloha vzoru. Složená tolerance může určit průměr vzoru děr i průměry jednotlivých děr jako na následujícím obrázku.

Když k výkresu přidáte složené tolerance, určíte první čáru geometrické tolerance a vyberete stejný symbol geometrické charakteristiky pro druhou čáru geometrické tolerance. Systém prodlouží část geometrického symbolu přes obě čáry. Pak můžete vytvořit druhou čáru symbolů tolerance.