TECHSOFT s.r.o., Podtatranská 4931/23, 05801 Poprad, Slovak Republic, http://www.techsoft.sk
Manuál pro ZWCAD 2009-2012

---

Tvorba objektů

Použití nástrojů pro přesné kreslení

Pomocí různých druhů nástrojů pro přesné kreslení je možné rychle a bez únavných výpočtů vytvářet přesné výkresy.

Použití souřadnic

Použijte několik metod zadávání souřadnic ve výkresu.

Při výzvě na zadání bodu můžete pomocí ukazovacího zařízení určit bod nebo můžete zadat hodnotu souřadnice do příkazového řádku. Dvojrozměrné souřadnice můžete zadat jako kartézské souřadnice (X,Y) nebo polární souřadnice.

Kartézský souřadný systém má tři osy: X, Y a Z. Při zadávání hodnot souřadnic označujete vzdálenost bodu (v jednotkách) a jeho směr (+ nebo -) podél os X, Y a Z vzhledem k počátku souřadného systému (0,0,0).

Polární souřadnice umisťují bod pomocí vzdálenosti a úhlu. Pomocí kartézských a polárních souřadnic můžete zadat absolutní souřadnice vzhledem k počátku (0,0) nebo relativní souřadnice vzhledem k poslednímu určenému bodu.

Souřadnice můžete zadat v exponenciálním, desítkovém, palcovém desetinném, palcovém zlomkovém nebo zlomkovém zápisu. Úhly můžete zadat v gradech, radiánech, geodetických jednotkách nebo stupních, minutách a vteřinách. Typ použitých jednotek můžete určit v dialogovém okně Kreslicí jednotky.

Zadávání 2D souřadnic

Absolutní a relativní 2D kartézské a polární souřadnice určují přesné polohy objektů ve výkresu.

Zadávání kartézských souřadnic

Ve 2D můžete určit body na rovině XY, která je také nazývána konstrukční rovinou. Konstrukční rovina je stejná jako rovná plocha papíru. Hodnota X kartézské souřadnice určuje vodorovnou vzdálenost a hodnota Y určuje svislou vzdálenost. Bod počátku (0,0) označuje průsečík těchto dvou os.

Absolutní hodnoty souřadnic se určují podle počátku (0,0), kde se protínají osy X a Y. Absolutní souřadnice použijte v případě, že znáte přesné hodnoty X a Y bodu.

Relativní souřadnice se určují vzhledem k poslednímu zadanému bodu. Relativní souřadnice použijte v případě, že znáte polohu bodu vzhledem k předchozímu bodu.

Chcete-li určit relativní souřadnice, před hodnoty souřadnice napište znak @. Chcete-li například nakreslit počátek úsečky v bodě -2;1 a konec v bodě 3;4, do příkazového řádku postupně napište:

Příkaz: _line
Z bodu: -2,1
Do bodu: 3,4

ZWCAD úsečku umístí následovně:

Následující příklad nakreslí úsečku, jejíž koncový bod se nachází 5 jednotek ve směru X a 0 jednotek ve směru Y od počátečního bodu v absolutní poloze -2;1. Stiskem klávesy ENTER na další výzvu Do bodu ukončíte příkaz.

Příkaz: _line
Z bodu: -2,1
Do bodu: @5,0

Zadávání polárních souřadnic

Chcete-li zadat polární souřadnice, zadejte vzdálenost a úhel oddělené lomenou závorkou (<). Pokud například potřebujete určit bod, který je ve vzdálenosti 1 jednotky a v úhlu 30 stupňů od předchozího bodu, zadejte @1<30.

Úhly se implicitně zvyšují proti směru a snižují po směru hodinových ručiček. Chcete-li se přesunout po směru hodinových ručiček, zadejte zápornou hodnotu pro úhel. Například zápis <315 je stejný jako zápis 1<-45. Pomocí příkazu UNITS můžete konvence úhlů změnit.

Polární souřadnice jsou absolutní (měřeny od počátku) nebo relativní vzhledem k předchozímu bodu. Chcete-li určit relativní souřadnice, napište před souřadnice znak @.

Následující příklad zobrazuje úsečku nakreslenou pomocí polárních souřadnic.

Příkaz: _line
Počáteční bod: 0,0
Další bod: 4<120
Další bod: 5<30

Stiskem klávesy ENTER na další výzvu Do bodu ukončíte příkaz.

Následující příklad zobrazuje úsečku nakreslenou pomocí relativních polárních souřadnic.

Další bod: @3<45
Další bod: @5<285

Stiskem klávesy ENTER na dlaší výzvu Do bodu ukončíte příkaz:

Zadávání 3D kartézských souřadnic

Kartézské, válcové nebo kulové souřadnice umisťují bod při tvorbě objektů ve třech rozměrech.

Zadávání 3D kartézských souřadnic

Zadávání hodnot 3D kartézských souřadnic (X,Y,Z) je stejné jako zadávání hodnot 2D souřadnic (X,Y). K hodnotám X a Y navíc určíte ještě hodnotu Z.

Hodnoty souřadnice 3;2;5 na obrázku níže označují bod 3 jednotky podél kladné osy X, 2 jednotky podél kladné osy Y a 5 jednotek podél kladné osy Z.

Použití výchozích Z hodnot

Při zadávání souřadnic ve formátu X,Y se hodnota Z zkopíruje z posledně zadaného bodu. Můžete tedy zadat jednu polohu ve formátu X,Y,Z a následující polohy potom pomocí formátu X,Y a hodnoty Z jako stálé konstanty. Pokud například zadáte následující souřadnice pro úsečku

Počáteční bod: 0,0,5
Další bod: 3,4

oba koncové body úsečky budou mít hodnotu Z pět. Při spuštění nebo otevření libovolného výkresu je výchozí hodnota Z nulová.

Použití absolutních a relativních souřadnic

zadat můžete absolutní hodnoty souřadnic vztahující se k počátku nebo relativní hodnoty souřadnic, které se vztahují k poslednímu zadanému bodu. Chcete-li zadat relativní souřadnice, použijte jako předponu znak @.

Použití filtrů souřadnic

Filtry souřadnic jsou užitečné při tvorbě nového umístění souřadnice pomocí hodnoty X z jednoho umístění, hodnoty Y z druhého umístění a hodnoty Z ze třetího umístění. Filtry souřadnic pracují stejným způsobem ve 3D jako v 2D.

Chcete-li určit filtr na příkazové řádce, zadejte periodu a jedno nebo více z písmen X, Y a Z. ZWCAD připouští následující výběry filtru: .X, .Y, .Z, .XY, .XZ, .YZ.

Po určení počáteční hodnoty souřadnice se ZWCAD zeptá na zbývající hodnoty. Pokud na výzvu k zadání bodu zadáte .x, budete dotázáni na hodnoty Y a Z; jestliže na výzvu k zadání bodu zadáte .xz, budete dotázáni na hodnotu Y.

Pomocí filtrů souřadnic je možné umístit střed obdélníku a umístit promítání 3D bodu na rovině XY USS.

Digitalizace souřadnic

Při zadávání souřadnic pomocí digitalizace je hodnota USS Z pro všechny souřadnice 0. Pomocí příkazu ELEV můžete nastavit výchozí výšku nad nebo pod rovinou Z = 0 pro digitalizaci bez nutnosti přesunu USS.

Zadávání válcových souřadnic

Zadání válcových souřadnic je trojrozměrný ekvivalent zadání 2D polárních souřadnic. Určuje dodatečnou souřadnici na ose, která je kolmá k rovině XY. Válcové souřadnice definují body vzdáleností v rovině XY od počátku USS, úhlem od osy X v rovině XY a hodnotou Z. Bod určíte pomocí následující syntaxe: X<[úhel od osy X], Z .

Zápis 5<60,6 na obrázku níže označuje bod vzdálený 5 jednotek od počátku aktuálního USS, 60 stupňů od osy X v rovině XY a 6 jednotek podél osy Z. Zápis 8<30,1 označuje bod vzdálený 8 jednotek od počátku aktuálního USS v rovině XY, 30 stupňů od osy X v rovině XY a 1 jednotku podél osy Z.

Jestliže je nutné definovat bod vzhledem k předchozímu bodu, pomocí znaku @ můžete zadat relativní hodnoty válcových souřadnic. Zápis @4<45,5 na obrázku níže označuje bod vzdálený 4 jednotky v rovině XY od posledního zadaného bodu, v úhlu 45 stupňů od kladného směru osy X a o 5 dále ve směru osy Z.

Zadávání kulových souřadnic

Bod umístíte zadáním jeho vzdálenosti od počátku aktuálního USS, jeho úhlu od osy X (v rovině XY) a jeho úhlu od roviny XY, před každým úhlem se přitom musí nacházet lomená závorka (<) jako v následujícím formátu: X<[úhel od osy X]<[úhel od roviny XY] .

Jestliže je nutné definovat bod vzhledem k předchozímu bodu, pomocí znaku @ můžete zadat relativní hodnoty kulových souřadnic.

Zápis 8<60<30 na následujícím obrázku označuje bod vzdálený 8 jednotek od počátku aktuálního USS v rovině XY, 60 stupňů od osy X v rovině XY a 30 stupňů nahoru po ose Z od roviny XY. Zápis 5<45<15 označuje bod vzdálený 5 jednotek od počátku, 45 stupňů od osy X v rovině XY a 15 stupňů nahoru od roviny XY.

Zobrazení souřadnic na stavovém řádku

ZWCAD zobrazuje aktuální umístění kurzoru jako souřadnice na stavovém řádku u dolního okraje okna aplikace.

Existují tři typy zobrazení souřadnic:

• • • • • • • Dynamické zobrazení při pohybu kurzoru aktualizuje umístění souřadnic X,Y.
            • Zobrazení vzdálenosti a úhlu aktualizuje při pohybu kurzoru relativní vzdálenost (vzdálenost < úhel). Tato volba je k dispozici pouze v případě, že kreslíte úsečky nebo jiné objekty, které vyžadují více bodů.
            • Statické zobrazení aktualizuje umístění souřadnic X,Y pouze při určení bodu.

Použití uživatelského souřadného systému

Pomocí uživatelského souřadného systému je možné zadat vhodné souřadnice a vytvořit roviny výkresu.

Použití uživatelského souřadného systému (USS) ve 2D

Existují dva souřadné systémy: pevný systém zvaný globální souřadnicový systém (GSS) a pohyblivý systém zvaný uživatelský souřadný systém (USS). V GSS je osa X vodorovná, osa Y svislá a osa Z je kolmá k rovině XY. Počátek se nachází v průsečíku osy X s osou Y (0,0) v levém dolním rohu výkresu. USS se vždy definuje na základě GSS. Ve skutečnosti používají všechny položky souřadnice aktuální USS.

Přesun USS může usnadnit práci na jednotlivých částech výkresu. Otočení USS usnadňuje určení bodů v trojrozměrných nebo otočených pohledech. Režimy úchopu, mřížky a režim Orto se otáčejí s novým USS v linii. Pomocí následujících metod můžete změnit umístění uživatelského souřadného systému:

• • • • • • • Přesuňte USS definicí nového počátku.
            • Zarovnejte USS s existujícím objektem nebo s aktuálním směrem pohledu.
            • Otočte aktuální USS okolo libovolné z jeho os.
            • Obnovte uložený USS.

USS můžete po jeho definici pojmenovat a potom jej v případě potřeby obnovit. Pokud již pojmenovaný USS nepotřebujete, můžete jej smazat. USS také můžete obnovit tak, aby byl shodný s GSS.

Použití globálního a uživatelského souřadného systému ve 3D

Správné použití uživatelského souřadného systému je základem pro efektivní 3D modelování.

Použití globálního a uživatelského souřadného systému

USS je užitečný pro zadávání souřadnic, definici kreslicích rovin a nastavení pohledů. Změna USS nezpůsobí změnu bodu pohledu. Způsobí pouze změnu orientace souřadného systému.

Jestliže vytváříte 3D objekty, můžete si přemístěním USS zjednodušit práci. Pokud jste například vytvořili 3D kvádr, můžete každou z jeho šesti stran snadno upravit tak, že je zarovnáte s

USS. USS můžete přemístit tak, že vyberete umístění počátku a orientaci roviny XY a osy Z. USS můžete umístit a orientovat kdekoli ve 3D prostoru. V libovolném čase může být aktivní pouze jeden USS a všechny vstupní souřadnice a jejich zobrazení se k němu vztahují. Pokud se zobrazí více výřezů, budou sdílet aktuální USS.

Při kreslení ve 3D můžete hodnoty X, Y a Z souřadnice zadat v globálním nebo aktuálním uživatelském souřadném systému. Obrázek zobrazuje osy X, Y a Z globálního souřadného systému.

GSS a USS jsou často shodné – jejich osy a počátky se přesně překrývají. Nezáleží na orientaci USS, pomocí volby Globální příkazu USS je vždy možné učinit USS shodný s GSS.

Pravidlo pravé ruky

Pomocí pravidla pravé ruky můžete určit kladný směr osy Z v případě, že ve 3D souřadném systému znáte směr os X a Y. Umístěte hřbet pravé ruky poblíž obrazovky tak, aby palec ukazoval ve směru kladné osy X. Podle obrázku natáhněte ukazovák a prostředník tak, aby ukazovák mířil ve směru kladné osy Y. Prostředník ukazuje směr kladné osy Z. Při otočení ruky vidíte, jak se osy X, Y a Z otočí při změně USS.

Pomocí pravidla pravé ruky také můžete určit kladný směr otočení kolem osy ve 3D prostoru. Namiřte palec pravé ruky v kladném směru osy a sevřete prsty. Prsty označují kladný směr rotace okolo osy.

Použití uživatelského souřadného systému ve 3D

USS můžete umístit a orientovat kdekoli ve 3D prostoru. Je možné definovat, uložit a znovu použít libovolný počet USS. Zadání souřadnic a jejich zobrazení jsou relativní k aktuálnímu USS.

Uživatelské souřadném systému jsou obzvlášť užitečné ve 3D. Někdy je totiž jednodušší zarovnat souřadný systém pomocí existující geometrie než hledat přesné umístění 3D bodu.

Pokud je aktivních více výřezů, každému z nich můžete přiřadit jiný USS. Jestliže zapnete systémovou proměnnou UCSVP, můžete USS uzamknout k výřezu. Při libovolném načtení výřezu se pak automaticky obnoví i jeho USS. Se zapnutou proměnnou UCSVP může mít každý USS jiný počátek a jinou orientaci pro různé konstrukční požadavky.

Definice umístění USS

USS můžete definovat několik způsoby:

• • • • • • • • • • Určením nového počátku, nové roviny XY nebo nové osy Z.
                  • Zarovnáním nového USS s existujícím objektem.
                  • Zarovnáním nového USS s aktuálním směrem pohledu.
                  • Otočením aktuálního USS okolo libovolné z jeho os.
                  • Použitím nové hloubky Z na existující USS.
                  • Použitím USS výběrem plocha.

Použití přednastavených USS

Na záložce Pravoúhlý USS dialogového okna USS jsou zobrazeny dostupné přednastavené souřadné systémy, jeden z nich si můžete vybrat jako vlastní USS.

Jestliže jste již určili USS, můžete také určit, zda výběr přednastavené volby posune USS vzhledem k aktuální orientaci USS nebo vzhledem k výchozímu globálnímu souřadnému systému (GSS). Tato volba nemá žádný účinek v případě, že obnovíte GSS, obnovíte předchozího USS nebo nastavíte USS k aktuálnímu pohledu.

Změna výchozí výšky

Příkaz ELEV definuje kreslicí rovinu aktuálního USS. Výšku kreslicí roviny můžete použít k jednotlivým výřezům podle toho, jak je nastavena systémová proměnná UCSVP. Tato proměnná určuje, zda se USS v každém výřezu uloží a obnoví. Pokud je proměnná UCSVP nastavena na hodnotu 1 a různá nastavení USS jsou uložena v samostatných výřezech, nastavení výšky se uloží s každým výřezem jak v rozvržení modelového prostoru, tak v rozvržení výkresového prostoru.

Obecně je doporučeno ponechat výšku nastavenou na nule a pomocí příkazu UCS určit rovinu aktuálního USS.

Změna USS ve výkresovém prostoru

Ve výkresovém prostoru můžete definovat USS stejně jako v modelovém prostoru; uživatelské souřadné systémy ve výkresovém prostoru jsou však omezeny na práci ve 2D. Ve výkresovém prostoru je sice možné zadat 3D souřadnice, ale není možné použít příkazy 3D pohledu, například DVIE, PLAN a VPOINT. Systém uchovává trasování posledních 10 souřadných systémů vytvořených v modelovém prostoru a posledních 10 ve výkresovém prostoru.

Uložení a obnovení umístění USS podle názvu Umístění USS můžete pojmenovat a uložit, přičemž každé z nich může mít pro různé konstrukční požadavky jiný počátek a jinou orientaci. Je možné přemístit, uložit a znovu vyvolat libovolný počet orientací USS.

Přiřazení orientací uživatelského souřadného systému k výřezům

Více výřezu nabízí různé pohledy modelu. Například můžete nastavit výřezy zobrazující horní, čelní, pravý a iso pohled. Chcete-li si ulehčit úpravu objektů v různých pohledech, můžete definovat jiný USS pro každý pohled. Při každém obnovení výřezu můžete začít kreslit pomocí stejného USS, který jste použili v poslední době, kdy byl výřez aktuální.

Systémová proměnná UCSVP určuje USS v každém pohledu. Pokud je proměnná UCSVP nastavena na hodnotu 1 ve výřezu, posledně použitý USS v tomto výřezu se uloží s výřezem a obnoví se v případě, kdy se výřez stane opět aktuálním. Jestliže je proměnná UCSVP nastavena na hodnotu 0 ve výřezu, jeho USS je vždy stejný jako USS aktuálního výřezu.

Například je možné nastavit tři výřezy: horní pohled, čelní pohled a iso pohled. Pokud v iso výřezu nastavíte systémovou proměnnou UCSVP na hodnotu 0, horní USS můžete použít v horním a iso výřezu. Jestliže učiníte horní výřez aktuálním, iso výřezy USS budou odrážet horní výřez USS. Pokud také učiníte čelní výřez aktuálním, přepnou se iso výřezy USS tak, aby odpovídaly tomu z čelního výřezu.

Příklady jsou na následujících obrázcích. První obrázek zobrazuje iso výřez odrážející USS levého horního nebo horního výřezu, který je aktuální.

Druhý obrázek ukazuje změnu, která nastane v případě, že učiníte levý dolní nebo čelní výřez aktuálním. USS v iso výřezu se aktualizuje tak, aby odrážel USS čelního výřezu.

Řízení zobrazení ikony uživatelského souřadného systému

Kvůli označení umístění a orientaci USS ZWCAD zobrazuje ikonu USS v počátku USS nebo v levém dolním rohu aktuálního výřezu.

Pomocí příkazu UCSICON je možné vybrat mezi zobrazením ikony 2D nebo 3D USS. Ikonou USS si můžete označit počátek a orientaci USS. Pomocí tohoto příkazu je také možné změnit velikost, barvu, typ šipky a tloušťku čáry ikony 3D USS. Pokud je ikona zobrazena v počátku aktuálního USS, zobrazí se u ní křížek (+). Jestliže je ikona zobrazena v levém dolním rohu výřezu, není u ní zobrazen křížek.

Pokud máte více výřezů, každý z nich zobrazuje svou vlastní ikonu USS. Následující obrázek zobrazuje možná zobrazení ikon.

Rastr a krok rastru

Zobrazte body rastru a pomocí kroku rastru vylepšete rychlost a efektivitu výkresu

Rastr je pravoúhlý vzor teček, který se zobrazí v oblasti, kterou určíte jako meze rastru. Rastr usnadňuje zarovnání objektů a vizualizuje vzdálenosti mezi nimi.

Použití rastru je stejné jako vložení listu čtverečkovaného papíru pod výkres. Rastr se netiskne. Pokud zvětšíte nebo zmenšíte výkres, možná bude nutné přizpůsobit rozteč rastru tak, aby lépe odpovídala novému zvětšení.

Krok rastru omezuje pohyb nitkových křížů pomocí definovaných intervalů. Jestliže zapnete krok rastru, bude se zdát, že se kurzor „lepí“ k neviditelné pravoúhlé síti rastru. Krok je užitečný pro přesné určení bodů pomocí šipek na klávesnici nebo pomocí ukazovacího zařízení.

Změna rozteče rastru a kroku

Režim rastru a kroku můžete zapnout a vypnout. Dále je možné změnit rozteč rastru. Rozteč rastru nemusí odpovídat rozteči kroku. Například můžete nastavit, aby se jako reference použila široká rozteč rastru, ale nastavit si menší krok rastru pro přesné určování bodů.

Změna úhlu kroku a základního bodu

V případě potřeby kreslení podél určitého zarovnání nebo úhlu můžete změnit úhel kroku. Toto otočení znovu zarovná nitkové kříže na obrazovce tak, aby odpovídaly novému úhlu.

V následujícím příkladu je úhel kroku přizpůsoben tak, aby odpovídal úhlu lomené závorky. Jestliže nastavíte úhel kroku, změní se také otočení rastru.

Základní bod kroku rastru je odsazení od určených hodnot X a Y, od kterých se měří body kroku. Výchozí základní bod kroku je 0;0, ale je možné jej změnit na libovolné hodnoty souřadnic X a Y a přizpůsobit tak body kroku.

Pokud je například rozteč X a Y nastavena na 0.5 a základní body X a Y jsou nastaveny na 0;0, body kroku podél os X a Y budou 0, .50, 1.0 a tak dále. Změna základního bodu kroku X na 0.1 a základní bodu kroku Y na 0.2 zapříčiní, že se body kroku podél osy X posunou na 0.1, 0.60, 1.1 a tak dále a body kroku podél osy Y se posunou na 0.2, 0.7, 1.2 a tak dále. Chcete-li zarovnat vzor šraf, může být nutné posunout základní bod kroku.

Použití uchopení objektů

Pomocí uchopení objektů můžete rychle nalézt přesnou polohu na objektu, aniž by bylo nutné znát souřadnice nebo kreslit konstrukční přímky.

Uchopení objektů umožňují zadání bodu pomocí přesných umístění na existujících objektech. Pokud je uchopení objektů zapnuto, při pohybu kurzoru přes umístění uchopení objektu na objektu se zobrazí značka a popis. Tím funkce nabízí vizuální vodítko, které označuje aktivní uchopení objektu. Pomocí uchopení objektu je možné rychle nelézt přesnou polohu na objektu, aniž by bylo nutné znát souřadnice nebo kreslit konstrukční přímky. Například můžete pomocí objekty kreslit přímku ke středu kruhu nebo do poloviny segmentu křivky. Uchopení objektu lze určit na každou výzvu k zadání bodu. Seznam uchopení objektu naleznete u příkazu OSNAP.

Klepnutím na tlačítko UCHOP na stavovém řádku nebo stiskem klávesy F3 zapnete a vypnete uchopení objektu.

Umístění jednoho bodu pomocí uchopení objektu

Jestliže na panelu nástrojů Uchopení objektů vyberete samostatný objekt nebo zadáte jeho název do příkazové řádky, uchopení objektu zůstane aktivní pouze pro další určený bod.

Nastavení uchopení objektu

Jestliže je nutné použít jedno nebo více uchopení objektu opakovaně, můžete zapnout průběžné uchopování. Průběžné uchopování zůstane při práci aktivní. Můžete například nastavit střed jako průběžně uchopovaný objekt v případě, že je nutné spojit středy několik kružnic do přímky.

Na kartě Uchopení objektů v dialogovém okně Nastavení kreslení lze určit jeden nebo více průběžných uchopení objektů.

Pokud je zapnuto více průběžných uchopení objektů, je nutné zkontrolovat, které z nich je aktivní při určení bodu. Jestliže je v daném umístění více vhodných uchopení objektu, stiskem klávesy TAB je možné procházet možnostmi před určením bodu.

Omezení uchopení objektu

Většina ze zde popsaných uchopení objektu ovlivňuje pouze objekty viditelné na obrazovce, včetně objektů na uzamčených hladinách, hranic výřezu rozvržení a segmentů křivky. Nelze uchopit objekty, které nejsou viditelné, například nezobrazené objekty, objekty na vypnutých nebo zmrazených hladinách nebo prázdné části čárkované čáry. Uchopení objektu funguje pouze na výzvu k zadání bodu. Jestliže se pokusíte použít uchopení objektu na výzvu Příkaz, zobrazí se chybová zpráva.

Nástroje uchopení

Uchopení objektu obsahuje vizuální pomoc zvanou AutoSnap, která usnadňuje zobrazení a použití uchopení objektu. Jestliže použijete libovolné nastavení uchopení objektu a kurzor přesunete nad bod uchopení, zobrazí se značka a popisy nástroje uchopení. Uchopení se zapíná automaticky při zadání uchopení objektu na příkazovém řádku nebo je můžete zapnout v dialogovém okně Nastavení kreslení.

Uchopení se skládá z následujících nástrojů uchopení:

• • • • • • • Značka. Při přesunutí kurzoru nad nebo poblíž objektu zobrazí umístění uchopení objektu. Tvar značky závisí na uchopení, které označuje.
            • Popis. V malé popisce u kurzoru popisuje, ke které části objektu se uchopujete.
            • Magnet. Přitahuje a uzamyká kurzor k nejbližším detekovaným bodům uchopení. Nabízí vizuální podporu podobnou kroku rastru.
            • Terčík. Obklopuje nitkový kříž a definuje oblast, uvnitř které systém při pohybu kurzoru vyhodnocuje objekty pro uchopení. Terčík můžete zobrazit, vypnout a zmenšit nebo zvětšit.

Použití polárního trasování a polárního kroku

Polární trasování omezuje pohyb kurzoru na určené úhly. Polární krok omezuje pohyb kurzoru na určené přírůstky podél polárního úhlu.

Při tvorbě nebo úpravě objektů můžete pomocí polárního trasování zobrazit dočasné cesty zarovnání definované určenými polárními úhly. Pomocí polárního kroku se můžete uchopit k určené vzdálenosti podél cesty (trajektorie).

Při pohybu kurzoru se cesty zarovnání a popisy nástrojů zobrazují při pohybu kolem polárních úhlů.

Na následujícím obrázku kreslíte úsečku o délce 2 jednotek z bodu 1 do bodu 2 a potom úsečku o délce 2 jednotek z bodu 3 pod úhlem 45 stupňů k přímce. Jestliže zapnete 45stupňpvý přírůstek polárního úhlu, systém při překročení 0 nebo 45stupňového úhlu zobrazí cestu zarovnání a popisy nástroje. Jakmile pohnete kurzorem pryč od úhlu, cesta zarovnání a popisy nástroje zmizí.

Výchozí míra úhlu je 90 stupňů. Pomocí cesty zarovnání a popisů nástroje můžete kreslit objekt. Pomocí polárního trasování s uchopeními objektu průsečíku a zdánlivého průsečíku můžete nalézt místo, kde polární cesta zarovnání protíná jiný objekt.

Režim Orto a polární trasování nemůžete zapnout současně.

Určení polárních úhlů

Pro polární trasování můžete určit mnoho úhlů, například 90, 45, 30, 22.5, 18, 15, 10 a 5. Nulová orientace závisí úhlu nastaveném v dialogovém okně Kreslicí jednotky. Směr úchopu (ve směru nebo proti směru pohybu hodinových ručiček) závisí na směru jednotek určeném při nastavení jednotek měření.

Následující obrázek zobrazuje cesty zarovnání zobrazené při pohybu kurzoru kolmo k přírůstku polárního úhlu nastaveném na 30 stupňů.

Určení polárních vzdáleností

Polární krok omezuje pohyb kurzoru do určených přídavků polární vzdálenosti. Pokud například určíte délku 4 jednotky, kurzor se uchopí od prvního určeného bodu k délkám 0, 4, 8, 12, 16 a tak dále.

Při pohybu kurzoru popisy nástroje označují nejbližší přírůstek polárního kroku. Chcete-li omezit zadání bodu do polárních vzdáleností, polární trasování a režim úchopu (nastaveno na polární krok) musí být zapnuty.

Trasování uchopení objektu

Trasování uchopení objektu funguje ve spojení s uchopeními objektu. Uchopení objektu musíte nastavit před tím, než bude možné trasovat z bodu uchopení objektu.

Použití trasování uchopení objektu

Pomocí trasování uchopení objektu lze trasovat podél cest zarovnání, které jsou založené na bodech uchopení objektu. Získané body zobrazují malý znak plus (+) a můžete získat až sedm bodů trasování současně. Po získání bodu se zobrazí vodorovné, svislé nebo polární cesty zarovnání vzhledem k bodu při pohybu kurzoru nad jejich kreslicími cestami.

Na následujícím obrázku je zapnuto uchopení objektu koncového bodu. Přímku začnete klepnutím na počáteční bod (1), přesunutím kurzoru nad koncový bod jiné přímky (2) jej získáte a potom přesunutím kurzoru podél vodorovné cesty zarovnání umístěte koncový bod přímky, kterou kreslíte (3).

Trasování uchopení objektu je implicitně nastaveno na ortogonální. Cesty zarovnání jsou zobrazeny v 0, 90, 180 a 270 stupních od získaných bodů objektu. Můžete však použít úhly polárního trasování.

Pomocí systémové proměnné TRACKPATH lze změnit způsob zobrazení cest zarovnání AutoTrackem.

Tipy pro používání trasování uchopení objektu

Při použití AutoTracku (polární trasování a trasování uchopení objektu) objevíte techniky, které usnadňují určité úlohy návrhu. Zde je popsáno několik z nich.

• • • • • • • • Pomocí kolmého, koncového a středního uchopení objektu s trasováním uchopení objektu je možné kreslit body kolmé ke koncovým a středovým bodům objektů.
              • Použijte trasování uchopení objektu s dočasnými body trasování. Při výzvě na bod zadejte tt a potom určete dočasný bod trasování. U bodu se zobrazí malé +. Při pohybu kurzoru se cesty zarovnání AutoTrack zobrazí vzhledem k dočasnému bodu. Chcete-li bod odstranit, přesuňte kurzor zpět nad +.
              • Po získání bodu uchopení objektu můžete pomocí přímé vzdálenosti určit body v přesné vzdálenosti podél cest zarovnání od získaného bodu uchopení objektu. Chcete-li určit výzvu bodu, vyberte uchopení objektu, přesunutím kurzoru zobrazte cestu zarovnání a potom při výzvě na příkaz zadejte vzdálenost.
              • Pomocí volby Automaticky a Použít klávesu Shift nastavené na záložce Vykreslování dialogového okna Možnosti můžete spravovat získání bodu. Získání bodu je implicitně nastaveno na hodnotu Automaticky. Stiskem klávesy SHIFT při práci v těsných oblastech se dočasně vyhnete získání bodu.

Použití ortogonálního uzamknutí (režim Orto)

Při tvorbě nebo přesunu objektů můžete pomocí režimu Orto omezit pohyb kurzoru na vodorovnou nebo svislou osu.

Ortogonální zarovnání závisí na aktuálním úhlu uchopení, USS nebo iso rastru a nastavení úchopu. Režim orto funguje s příkazy, které vyžadují určení druhého bodu.

Režim orto můžete kdykoli během kreslení a úprav vypnout a zapnout. Pomocí tohoto režimu je možné určit svislé nebo vodorovné zarovnání, ale také si vynutit rovnoběžnost nebo vytvořit normální odsazení od existujících objektů.

Chcete-li kreslit rychleji, vložte ortogonální omezení. Například můžete před začátkem práce zapnout režim Orto a vytvořit tak sérii kolmých přímek. Přímky jsou omezeny tak, aby byly rovnoběžné s vodorovnou a svislou osou, proto máte jistotu, že jsou na sebe kolmé.

Při pohybu kurzoru transformační čára definující posunutí sleduje vodorovnou nebo svislou osu podle toho, která osa je nejblíže kurzoru. Systém přenastaví režim Orto v případě, že zadáte souřadnice na příkazovém řádku, použijete perspektivní pohledy nebo určíte uchopení objektu.

Režim Orto a polární trasování nemůžete zapnout současně. Zapnutím režimu Orto vypnete polární trasování.

Určení intervalů na objektu

Při určení bodu je možné zadat vzdálenosti, odsazení a intervaly.

Pomocí příkazů MEASURE a DIVIDE můžete vytvořit body nebo vložit symboly (bloky) do intervalů na objektu. Příkaz MEASURE se používá k určení délky segmentů, příkaz DIVIDE k určení počtu stejných segmentů.

Měřit nebo rozdělit můžete úsečky, oblouky, spline, kružnice, elipsy a křivky. U obou metod je možné vložením bodu nebo bloku určit intervaly.

Určením bodů můžete pomocí uchopení bodu objektu zarovnat ostatní objekty do intervalů na měřeném nebo rozděleném objektu. Určením bloku můžete vytvořit přesné geometrické konstrukce nebo vložit vlastní značky. Tyto bloky můžete otáčet v každém bodě vložení.

Blok není možné vložit v případě, že nebyl definován ve výkresu. Pokud vložíte reference bloku, proměnné atributy v bloku nejsou zahrnuty.

Body nebo bloky, které kreslíte pomocí příkazu MEASURE nebo DIVIDE, se umístí do výběrové množiny. Chcete-li je tedy upravit ihned, můžete to použít předchozí volbu příkazu SELECT.

Rozdělení objektu na stejné segmenty

V případě potřeby je možné vytvořit body nebo vložit bloky na objekt v určitém počtu stejných intervalů. Tato operace nerozbije objekt na několik samostatných objektů; pouze označí umístění rozdělení tak, aby je bylo možné jako geometrické referenční body.

Počáteční bod pro měření nebo dělení se různí podle typu objektu.

• • • • • • • Pro přímky nebo otevřené křivky je počátečním bodem koncový bod nejblíže vybranému bodu.
            • Pro uzavřené křivky je to počáteční bod křivky.
            • Pro kružnice to je úhel od středu a ten má stejnou hodnotu jako aktuální úhel úchopu. Pokud je například úhel úchopu 0, kružnice začíná na poloze 3 hodin a pokračuje proti směru pohybu hodinových ručiček.

Jestliže je značka bodu zobrazena jako jediná tečka (výchozí nastavení), možná nebude možné vidět segmenty. Pomocí několika metod je možné změnit styl značek bodu. Systémová proměnná PDMODE určuje vzhled značek bodu. PDSIZE určuje velikost objektů bodu. Pomocí příkazu DDPTYPE nebo pomocí příkazu Styl bodu z nabídky Formát můžete v dialogovém okně změnit styl bodu.

Určení měřených intervalů na objektech

Pomocí příkazu MEASURE lze označit objekt v určeném intervalu pomocí bodů nebo bloků. Poslední segment měřeného objektu může být kratší než určený interval.

Počáteční bod pro měření nebo dělení se různí podle typu objektu.

• • • • • • • Pro přímky nebo otevřené křivky je počátečním bodem koncový bod nejblíže vybranému bodu.
            • Pro uzavřené křivky je to počáteční bod křivky.
            • Pro kružnice to je úhel od středu a ten má stejnou hodnotu jako aktuální úhel úchopu. Pokud je například úhel úchopu 0, kružnice začíná na poloze 3 hodin a pokračuje proti směru pohybu hodinových ručiček.

Jestliže je značka bodu zobrazena jako jediná tečka (výchozí nastavení), možná nebude možné vidět segmenty. Pomocí několika metod je možné změnit styl značek bodu. Systémová proměnná PDMODE určuje vzhled značek bodu. PDSIZE určuje velikost objektů bodu. Pomocí příkazu DDPTYPE nebo pomocí příkazu Styl bodu z nabídky Formát můžete v dialogovém okně změnit styl bodu.

Extrakce nebo výpočet geometrické informace z objektů

Příkazy dotazů a výpočtu mohou nabízet informace o objektech ve výkresu a mohou provádět užitečné výpočty.

Získání vzdáleností, úhlů a umístění bodu

Příkaz ID vypisuje seznam hodnot souřadnic X, Y a Z určeného bodu. Chcete-li určit vztah mezi dvěma body, můžete zobrazit

• • • • • • • • vzdálenost mezi nimi
              • úhel mezi body v rovině XY
              • úhel mezi body od roviny XY
              • deltu nebo změnu vzdáleností X, Y a Z mezi nimi
                
                

Získání informací o oblasti

Pomocí příkazu AREA můžete vypočítat a zobrazit plochu a obvod sekvence bodů nebo libovolného typu objektů. Pokud je nutné vypočítat kombinovanou plochu více než jednoho objektu, můžete zachovat průběžnou sumu při přidání nebo odečtení jedné oblasti z výběrové množiny. Pomocí výběru v okně nebo křížení nelze vybrat objekty

Výpočet definované oblasti

Změřit můžete libovolnou uzavřenou oblast definovanou určenými body. Body musí ležet na rovině rovnoběžné s rovinou XY aktuálního USS.

Výpočet plochy nebo obvodu objektu

Vypočítat můžete uzavřenou oblast a obvod nebo povrch kružnic, elips, křivek, polygonů, oblastí a 3D těles. Zobrazené informace se liší podle typu vybraného objektu:

• • • • • • • • • • Kružnice. Zobrazí se obsah a obvod.
                  • Elipsy, uzavřené křivky, polygony, rovinné uzavřené křivky spline a oblasti. Zobrazí se obsah a obvod.
                  • Pro křivky s tloušťkou je tato oblast definována středem tloušťky.
                  • Otevřené objekty, například otevřené křivky spline a otevřené křivky. Zobrazí se obsah a délka. Obsah se vypočítá jako kdyby počáteční a koncový bod spojila rovná úsečka.
                  • 3D tělesa, zobrazí se celková 3D plocha pro objekt.
                    
                    

Výpočet kombinovaných oblastí

Určením bodů nebo výběrem objektů můžete měřit více oblastí. Například můžete měřit celkovou oblast vybraných míst v rovině dna.

Odčítání oblastí z kombinovaných oblastí

Z již vypočítané kombinované oblasti můžete odečíst jednu nebo více oblastí. Viz příkaz AREA.

Použití geometrické kalkulačky

Zadáním vzorce na příkazový řádek můžete rychle řešit matematické problémy nebo umístit body ve výkresu.